Fara Frýdlant

Píseň o Bernadettě (Franz Werfel)

Autor: Martina Sedlářová, publikováno dne: 06.05.2014 21:00:00
Franz Werfel(1890-1945) – významný židovský představitel pražské německé literatury.Začínal jako básník, daleko významnější však byla jeho tvorba prozaická a drmatická. Obavy o osud lidstva vyslovoval nábožensky podbarvenou myšlenkou o lásce k bližnímu, která jej nakonec jako Žida přivedla ke katolictví, což je zřejmé i z motivů nábožensky pojaté morální očisty a dobra. Byl přesvědčen, že židovské a katolické náboženství jsou dvě větve téhož kmene, který je základem lidství, jak je psáno v Bibli. Velký vliv na jeho duchovní zrání měla jeho česká služka Barbora. Jí věnoval román BARBORA neboli ZBOŽNOST. ( Také vřele doporučuji k přečtení!).

Román Píseň o Bernadettě je dokumentární román, který na základě faktů vypravuje o životě Bernadetty Soubirousové, chudého a prostého děvčete z pyrenejského podhůří. Autor jej napsal v roce 1941, krátce poté, co se mu podařilo uprchnout před nacisty z okupované Francie, a o pohnutkách, které ho k tomu vedly, říká:“ V červenci 1940 jsem ve chvíli velké tísně slíbil před jeskyní v Lurdech, že vyváznu-li z nebezpečí a bude-li mi dopřáno dospět k spásnému pobřeží Ameriky, zazpívám Píseň o Bernadettě, a to dříve, než se pustím do nějaké jiné práce…“ Werfel doslova píše, že ho prozřetelnost přivedla do Lurd, o jejichž zázračné historii měl dosud jen povrchní znalosti. Několik neděl se skrýval se svou rodinou v tomto městečku. Zde poznal zázračnou historii děvčátka Bernadetty Soubirousové a zázračné skutky lurdských uzdravení. Jednoho dne ve velké tísni složil již výše jmenovaný slib. Jak sám říká, tento román není fikce. Všechny události, jež jsou obsahem této knihy, se ve skutečnosti udály. Jejich pravdivost je utužena přáteli, nepřáteli i chladnými pozorovateli ve věrných svědectvích. Jeho vypravování na této pravdě nic nemění.

Tento román a jeho další díla dosáhla celosvětového věhlasu. (Doporučuji také obdivuhodný román JEREMJÁŠ – SLYŠTE HLAS, Čtyřicet dnů a další).

Ukázka z knihy Píseň o Bernadettě:

…“Bernadetta obrací znovu tvář k jeskyni, která není dál než deset kroků od místa, kde sedí. Teď se planá růže znovu nehybně přimyká ke skále. Asi to byl předtím klam. Ale tohle není klam!....v té pohasínající záři vlnícího se světla někdo stojí…..Ten někdo není zdaleka nějaký neurčitý přízrak, snová vidina, nýbrž velmi mladičká dáma, jemná a půvabná, očividně z masa a krve, spíš malá než velká, protože pohodlně, aniž kde naráží, stojí v úzkém oválu výklenku. Tato velmi mladičká dáma je oblečena neobvykle, ne však nemoderně……. Roucho dámy by se dalo ještě nejspíš srovnat s rouchem nějaké vznešené nevěsty. V prvé řadě ten volný, rozkošný závojový plášť, sahající od hlavy až ke kotníkům….několik kadeří světle hnědých vlasů, dychtivých svobody, se roztomile dere zpod závoje. Dosti široká blankytná pásová stuha, volně zavázaná pod prsy, splývá až přes kolena. Ale jaká je to modř, skoro bolestně lahodná! To nejnápadnější však Bernadetta zpozoruje až nakonec. Mladičká dáma je bosa. Úzké malé nohy vypadají jako ze slonoviny, ba jako z alabastru. Jsou to nohy naprosto neopotřebované. Tvoří podivný kontrast k ostatní tak živoucí tělesnosti půvabné dívky. Ale nejpodivnější jsou zlaté růže, upevněné, neznámo jak, nad kořenem palců na obou nohách. Také nelze rozeznat, z čeho obě růže jsou, jde- li o nesmírně jemnou bižuterii nebo silně nanesenou malbu……….Krása dámy je první a poslední síla, od které Soubirousovic dítě nikdy neustoupí…. Proč si dáma vybrala právě Massabielle, nečistou skalní jeskyni, místo povodní, naplavených kostí, kamení, místo prasat, hadů- kout, jehož se každý štítí?.....................“

Martina Sedlářová