Postní řád
Autor: Vít Audy, publikováno dne: 06.05.2014 21:10:00
Církevní přikázání2041 Církevní přikázání se staví do této linie mravního života, která se napojuje na liturgický život a z něho se také živí. Cílem závazného rázu takových kladných zákonù, vyhlášených pastýřskými autoritami je zaručit věřícím nezbytné minimum v duchu modlitby a mravního úsilí, v růstu lásky k Bohu a bližnímu:
2042 První přikázání ("Zúčastníš se v neděli a v zasvěcené svátky na celé mši svaté") požaduje od věřících, aby se zúčastnili eucharistické obìti, kde bylo svoláno křesťanské společenství, v den, který připomíná zmrtvýchvstání Pánì.
Druhé přikázání ("Vyzpovídáš se ze svých hříchù, alespoň jednou za rok") zajišťuje přípravu na eucharistii prostřednictvím přijetí svátosti smíření, kterou pokračuje dílo obrácení a křestního odpuštění.
Třetí přikázání ("Přijmeš Tělo Pánì alespoň ve velikonoční době") zaručuje minimum v přijímání Těla a Krve Pánì ve spojení s velikonočními svátky, pramenem a středem křesťanské liturgie.
2043 Čtvrté přikázání ("Budeš světit zasvěcené svátky") doplňuje zachovávání neděle účastí na hlavních liturgických svátcích ke cti tajemství Pána, Panny Marie a svatých.
Páté přikázání ("Budeš zachovávat stanovené posty") zajišťuje prostor pro askezi a pokání, které nás připravují na liturgické svátky; přispívají k tomu, abychom dokázali získat nadvládu nad svými pudy a svobodu srdce.
Věřící jsou také povinni přispívat na hmotné potřeby církve, každý podle svých možností.
Velký katolický Katechismus – Vydaný v roce 1995
Dny pokání
Kán. 1249 - Všichni křesťané, každý svým způsobem, jsou z božího zákona povinni činit pokání; aby se všichni určitým zachováváním pokání navzájem spojili, stanovují se dny pokání, v nichž se křesťané zvláště věnují modlitbě, konají skutky zbožnosti a lásky a také sebezápor tím, že své vlastní povinnosti věrněji plní a že zachovávají pokání újmou a zdrženlivostí od pokrmů podle následujících kánonů.
Kán. 1250 - Dny a doby pokání v celé církvi jsou jednotlivé pátky během celého roku a doba postní.
Kán. 1251 - Pokání zdrženlivostí od masa nebo jiného pokrmu podle předpisů biskupské konference se zachovává každý pátek v roce, pokud nepřipadne na den slavnosti; pokání zdrženlivostí i újmou se zachovává na Popeleční středu a na Velký pátek, v den utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista.
Kán. 1252 - Zákonem pokání zdrženlivostí jsou vázány osoby od dovršeného čtrnáctého roku věku; zákonem pokání újmou jsou vázáni všichni zletilí až do započatého šedesátého roku. Pastýři duší a rodiče dbají, aby také ti, kteří nejsou vázáni zákonem pokání zdrženlivostí a újmou z důvodu nezletilosti, byli vychováváni k správnému pochopení pokání.
Kán. 1253 - Biskupská konference může podrobněji určit zachovávání pokání újmou a zdrženlivostí, a také nahradit zcela nebo zčásti pokání újmy a zdrženlivosti jinými formami pokání, zvláště skrze skutky lásky a úkony zbožnosti.
Kodex Kanonického práva
Postní řád
Ježíš Kristus začal svou činnost úkonem kajícnosti a vyzýval i nás: "Čiňte pokání, přiblížilo se k vám Boží království!" - Celý jeho život byl odčiňováním lidských hříchů. Církev v tom pokračuje a žádá, aby i všichni její členové činili pokání. Zvláště každý pátek zasvěcuje pokání.
V pátek si máme uložit nějaký půst, odřeknout si dobrovolně něco milého, např. alkoholický nápoj, kouření, sladkosti, zábavný pořad a podobně. Můžeme vykonat nějaký mimořádný skutek zbožnosti: jít na mši svatou, přečíst si něco z Písma svatého, pomodlit se růženec, studovat náboženství, rozjímat a podobně. Anebo se můžeme rozhodnout pro mimořádný skutek blíženské lásky: navštívit nemocného, pomoci někomu, vykonat dobrovolnou službu občanskému nebo církevnímu společenství a podobné.
Páteční půst se vztahuje na všechny katolíky od 14. roku věku do konce života.
V dřívějších dobách byl častější ještě přísný půst, skládající se ze zdrženlivosti od masitých pokrmů a z újmy v dávce pokrmu. Nebylo dovoleno jíst pokrmy připravené z masa teplokrevných zvířat (savců a ptáků) a dosyta se smělo najíst jen jednou za den. Ostatní dávky se měly zkrátit asi na polovičku.
Nyní je půst jen dvakrát v roce: na Popeleční středu a na Velký pátek. Jsou povinni jej zachovávat dospělí od dokončeného 18. roku věku do dokončeného 59. roku věku. Mladiství od 14. do 18. roku a starší nad 59 let se mají v tyto dny zdržet jen masitých pokrmů, ale dávku si nemusí krátit. Nemoc, těžká tělesná práce a jiný podobný vážný důvod od újmy v pokrmu osvobozují.
Vnější skutky kajícnosti jsou dobré, ale důležitější je pokání vnitřní. Každý, kdo se dopustil těžkého hříchu, je povinen smířit se s Bohem a s církví ve svaté zpovědi a dát se znovu na dobrou cestu.
Aby církev této povinnosti dodala patřičný důraz, vydala zákon, aby každý, kdo je v těžkém hříchu, vyzpovídal se nejméně jednou za rok. Nejvhodnější je k tomu doba postní a velikonoční. Je to povinnost závažná a její nesplnění se považuje za velký hřích nekajícnosti. Obdobný zákon se týká svatého přijímání. Každý je povinen jít ke stolu Páně nejméně jednou do roka. Láska k Bohu a k vlastní duši se nespokojí s tímto minimem.
Katolický katechismus „Život z Víry“ – Vydala Charita v roce 1984 str.200. Postní řád