Černousy - kaple sv. Jana Nepomuckého
Autor: Václav Sedlář, publikováno dne: 02.05.2014 21:10:00
Klasicistní kaple sv. Jana Nepomuckého byla postavena roku 1797, stavitelem F. Thunem podle návrhu inženýra Otty. Bylo to v době Kristiána Kryštofa Clam-Gallase, kterému patřil i zdejší barokní zámeček, jež byl postaven za časů Filipa Josefa Gallase. V roce 1808 byl K.K. Clam-Gallasem rozšířen. Ale v roce 1984 bylo celé jižní křídlo zbouráno pro neutěšený stav. Ze zámku zbyl jen dům s věžičkou. Zvon z kaple byl za války snesen a nahrazen zvonem z panského domu, jako nevysvěcený však nesměl zvonit.
V těchto místech stojí za to připomenout Rytířův kříž a o kousek dále pak sochu sv. Jana z Nepomuku.
V t.zv. Kühbusch na křižovatce dnes habartické silnice a silnice vedoucí z Černous do Hájů, blízko pertoltických hranic stojí již několik staletí dřevěný kříž, který se časem obnovuje.Před časem byly do něj letopočty obnovení vřezávány. Kříž byl renovován v letech 1651, 1696, 1730, 1766. 1797, 1826, 1838, 1854, 1873 a 1905. Ještě dnes je znám pod názvem Rytířův kříž. Kříž se váže k pověsti, kdy před dlouhými časy slabomyslný muž z Hájů šel do zmíněného lesa na suché větve k přikrytí komory vodního kola u mlýna. Muž vylezl na strom a ostrou sekerou začal osekávat silné větve. Při tomto konání, tenkrát přísně zakázaném, jej přistihl majitel lesa, šlechtic z Pertoltic, známý široko daleko svou přísností. Šlechtic přikázal muži ze stromu slézti, ten však čekaje strašné potrestání a snaže se tomu vyhnout, v zoufalství hodil ostrou sekeru po šlechtici stojícím pod stromem.Šlechtic byl smrtelně zasažen, pachateli se však podařilo uprchnout. Kříž připomínající tuto událost stojí na tomto místě dodnes.
Za pertoltickým statkem stojí u statkové cesty naproti habartické silnici socha sv. Jana. Socha s podstavcem jsou z jednoho kusu pískovce. Bohatě zdobený podstavec svědčí o pozoruhodnosti sochařského díla. Tato svatá socha, která nyní stojí schována ve skupině listnáčů, svědčí o tom , že stála dříve na jiném místě - v lese zvaném. Khübusch mezi Habarticemi a Hájemi. Třicetiletá válka se dotkla i našeho kraje : velká skupina švédských vojsk se soustředila u Závidova a poté, co vyrabovali vesnici Habartice a založili nespočet požárů, vydali se na sever do našeho panství. Na obranu se postavila malá císařská skupina ve výše uvedeném lese, aby zastavila postup paličské skupiny. Jednoho rána se skutečně pokusila švédská skupina proniknout liniemi císařských. Tito se rozložili na okraji již zmíněného lesa nedaleko stojícího sv. Jana. Císařští nemohli klást pro svůj malý počet vážnější odpor. Švédům již hlas trubky velel k útoku a císařští museli ustoupit až k sv. Janu. V ten okamžik náhle padla hustá mlha, švédská skupina neztrácela vládu nad situaci, avšak císařští , krytí mlhou, jim již kladli odpor.Švédská skupina zhustila palbu na postavu stojící proti nim, nemohli pochopit , proč postava nepadá a jako by se jim vysmívala, usoudili tudíž , že to není samo sebou. Strach a bázeň z nadpřirozena hnal skupinu proti vůli důstojníků zpět. Tímto způsobem bylo toto území ještě na dlouhou dobu ušetřeno. Pertoltičtí, kteří by byli bývali prvními napadenými, slavnostně odvezli nesčetnými kulkami poškozeného sv. Jana na kraj obce jako jejího patrona. Na soše jsou ještě dnes patrné stopy po švédských kulích. Pravá ruka je zcela uražena. Před časem byla nahrazena dřevěnou. I tato časem uhnila, ale “Bílý sv. Jan “ stojí v zeleném křoví ještě podnes.