Biřmování
Autor: Martina Sedlářová, publikováno dne: 07.06.2020 20:16:50
Biřmování (z lat. „confirmatio“ – utvrzení) je jedna ze sedmi svátostí katolické.Biřmování je svátost ustanovená Ježíšem Kristem, jejíž prostřednictvím křesťan od Boha dostává pečeť daru Ducha Svatého. Spolu se křtem a svátostí svěcení biřmování podle katolické nauky vtiskuje do nitra člověka nezrušitelné znamení (charaktér), proto se tyto svátosti mohou přijmout jen jedenkrát za život.
Proroci ve Starém zákoně hlásali, že Duch Pána spočine na očekávaném Mesiáši pro jeho spásné poslání. Sestoupení Ducha svatého na Ježíše ve chvíli, kdy přijal křest od Jana Křtitele, bylo znamením, že to je on, který má přijít, že on je Mesiášem, Božím synem.
Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný syn, jehož jsem si vyvolil.“ Matouš (3,16-17)
Od okamžiku, kdy byl působením Ducha svatého počat, celý jeho život i jeho poslání probíhá v naprostém společenství s Duchem svatým, kterého mu Otec dává „v míře neomezené“ (Jan 3,34). Tato plnost Ducha svatého neměla být jen výsadou Mesiáše, ale měla být sdělena celému mesiášskému lidu.
Dar Ducha Svatého Ježíš vícekrát přislíbil svým učedníkům; tento příslib uskutečnil nejprve v den velikonoc (Jan 14) a později skvělejším způsobem v den Letnic.
První zmínka o modlitbě za Ducha Svatého se nachází ve Skutcích apoštolů (8,14–17):
Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch Svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha Svatého.
Svátost biřmování může přijmout každý pokřtěný člověk, který ji dosud nepřijal a který dosáhl věku užívání rozumu. Pokud přijímá člověk křest až v dospělosti, bývá někdy (ne vždy) zároveň biřmován.
Řádným udělovatelem svátosti biřmování je biskup. V případě nutnosti může dát biskup dovolení, aby udělovali biřmování, kněžím. Je-li křesťan v nebezpečí smrti, může mu udělit biřmování kterýkoliv kněz i bez povolení biskupa. Kněz může bez povolení biskupa na svém území biřmovat také v případě, že křtí dospělého společně s biřmováním, anebo když je ustanoven do pozice biskupa (např. v biskupem neobsazené diecézi).
V římskokatolickém ritu se svátost biřmování uděluje prostřednictvím pomazání olejem (křižmem) na čelo, spolu s vkládáním rukou udělovatele svátosti a slovy: „(jméno ve vokativu), přijmi pečeť daru Ducha svatého“ (lat. accipe Signaculum doni Spiritus Sancti). Po pomazání následuje symbolický políček biřmovanci na tvář.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Biřmování