ADVENT
Autor: Martina Sedlářová, publikováno dne: 07.12.2019 20:28:33
ADVENT (z lat. adventus = příchod) je začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky.
Je dobou radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, doba rozjímání, dobročinnosti a postu.
Dom Prosper Guéranger, opat v Solesmes (1805–1875)
Adventem se v latinské církvi nazývá období určené pro přípravu věřících na slavení vánočních svátků, výročí narození Ježíše Krista. Tajemství této slavnosti nesporně zasluhovalo, aby bylo uctěno předehrou modlitby a pokání.
Na adventní dobu se musíme dívat ze dvou hledisek: jako na čas přípravy na narození Spasitele, úkony kajícnosti, a jako souhrn církevních obřadů zaměřených k tomuto cíli.
Adventní doba vyjadřuje tajemství příchodu Ježíše Krista, Božího Syna, který přichází. Příchod je trojí, protože přichází v těch dobách trojím způsobem.
Svatý Bernard říká o adventu, „v prvním příchodu přichází v těle a v slabosti;
v druhém přichází v duchu a v moci; ve třetím přichází ve slávě a v majestátu“.
To je tajemství adventu.
Poslechněme si nyní výklad této trojí Kristovy návštěvy, jak nám ho podává Petr de Blois ve své třetí promluvě k adventu: „Jsou tři Pánovy příchody, první v těle, druhý v duši a třetí v soudu. První se uskutečnil v noci podle slov evangelia. Uprostřed noci se ozvalo volání: – Hle, přichází Ženich! První příchod se již uskutečnil, protože Kristus byl k vidění na zemi, kde rozmlouval s lidmi. My se nyní nacházíme v jeho druhém příchodu: všichni buďme v takovém stavu, aby k nám mohl přijít. On totiž řekl, že jestliže ho milujeme, přijde a učiní si u nás příbytek. Tento druhý příchod k nám je spojen s určitou nejistotou, neboť kdo jiný než Duch Svatý zná ty, kteří jsou Boží? Ty, které touha po věcech nebeských vyvádí z nich samých, vědí dobře, kdy přijde, ale nevědí, odkud přijde a kam půjde. Pokud jde o třetí příchod, je jisté, že k němu dojde. Zcela nejisté je, kdy to bude. Protože nic není tak jistého jako smrt a nic tak nejistého jako den smrti. V okamžiku, kdy se mluví o pokoji a jistotě, říká Mudrc, zjeví se nečekaně smrt jako porodní bolesti v lůně ženy, a nikdo nebude moci utéci.
První příchod je tedy pokorný a skrytý, druhý tajemný a plný lásky, třetí bude zářivý a strašný.
Při prvním příchodu soudili Krista lidé podle své nespravedlnosti; ve druhém příchodu je ospravedlňuje svou milostí; ve třetím bude soudit všechny se stejnou rovností: přijde jako Anděl v prvním, jako Přítel plný něžnosti v druhém a jako Lev v třetím příchodu“ (De Adventu, Sermo III).
První příchod
Církev během adventu očekává v slzách a s netrpělivostí návštěvu Krista Vykupitele v jeho prvním příchodu. Volí si k tomu horoucí výrazy proroků, ke kterým připojuje vlastní prosby. Vzdechy, s nimiž se obrací k Mesiáši, nejsou jen prostou připomínkou touhy starozákonního lidu: mají reálnou hodnotu, účinný vliv na velký akt velkodušnosti Otce, který nám dal svého Syna. Modlitby starozákonního lidu a spojené prosby křesťanské církve jsou přítomny v Božím sluchu od věčnosti; a právě proto, že je všechny vyslechl a vyslyšel, poslal nám ve svůj čas onu požehnanou rosu, ze které nám vzešel Spasitel.
Druhý příchod
Církev aspiruje také na druhý příchod, který následuje po prvním a který, jak jsme viděli, spočívá v tom, že jako Ženich navštěvuje svou Nevěstu. Každý rok má tento příchod své místo o Vánocích a nové zrození Božího Syna osvobozuje společenství věřících v tento den od otroctví, které na ně uvrhl nepřítel (kolekta slavnosti Narození). Církev během adventu prosí, aby ji navštívil ten, který je její Hlavou a Ženichem, aby ji navštívil v její hierarchii, v jejích údech, z nichž některé jsou živé a jiné mrtvé, ale mohou oživnout; a konečně i v těch, kteří nejsou členy jejího společenství, i v samotných nevěřících, aby se obrátili k pravému světlu, které září vstříc také jim. Výrazy, které používá liturgie, aby podnítila tento láskyplný a neviditelný příchod, jsou stejné, jakými prosí o příchod Vykupitele v těle; neboť když zvážíme příslušné okolnosti, je situace stále stejná. Nadarmo by přišel Vykupitel před dvěma tisíci lety, aby spasil lidský rod, kdyby se nevrátil znovu kvůli každému z nás a v každém okamžiku našeho života, aby přinesl a živil onen nadpřirozený život, jehož počátek vychází jen z něho a z jeho božského Ducha..
Třetí příchod
Ale tento každoroční příchod Ženicha Církvi nestačí. Aspiruje i na třetí příchod, který stráví všechny časné věci a otevře brány věčnosti. Přijala tato poslední slova Ženicha. „Hle, přijdu brzy“ (Zj 22,20) a odpovídá toužebně: „Přijď, Pane Ježíši!“ (tamt.). Má naspěch, aby byla osvobozena od podmínek tohoto času, prosí se vzdechy o naplnění počtu vyvolených, aby viděla na nebeských oblacích znamení svého vysvobození.
Radujte se, Pán je blízko!
S blížícími se Vánocemi klade Církev důraz na radost, která má oživovat naše srdce vzhledem k tomu, co pro nás představuje narození Spasitele.
Zdroj: Lumen de Lumine advent.doc