Fara Frýdlant

Několik aforismů

Autor: Václav Sedlář, publikováno dne: 10.05.2014 03:00:00
obrázekTa historka se prý skutečně stala. Do přeplněné tramvaje nastoupila maminka s asi pětiletým synem. Po několika zastávkách se začal hošík nudit, a tak kopal do sedadla před sebou, na kterém seděla nějaká stařenka. Po čase ho omrzelo sedadlo, tak si párkrát kopl i do ní. Babička to chvíli vydržela, ale pak se na kluka otočila a požádala ho, jestli by toho nenechal. Bez výsledku. Obrátila se proto na maminku, jestli by nemohla synovi domluvit. Ona jen zavrtěla hlavou: „Ne, my dětem nic nezakazujeme, zastáváme volnou výchovu." Celá tramvaj s napětím sledovala, co bude dál. V tu chvíli se vozem začal prodírat mladík se žvýkačkou a když došel až k mamince, nalepil jí lepkavou hmotu na čelo: „Víte, my jsme byli taky volně vychovávaný..." Často dnes slýcháváme, že dnešní děti jsou nevychované. Je to ale skutečně tak? Jsou naše děti vychovávané opravdu hodnějinak, než jsme byli my nebo naši rodiče? Nakolik to ovlivnily společenské změny? A existuje vůbec nějaká šance, že bude „lípu a že z té mládeže nebude jen nějaká bezuzdná generace? Nejen nad tím se zamýšlí téma Katolického týdeníku (č.37/2008).


Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje, abych přinášel lásku, kde je nenávist, odpuštění, kde je urážka, jednotu, kde je nesvornost, víru, kde je pochybnost, naději, kde je zoufalství, radost, kde je smutek, světlo, kde je tma.

Pomoz mi, abych netoužil po útěše, ale těšil, po pochopení, ale chápal, po lásce, ale miloval.

Vždyť, kdo dává dostane, kdo odpouští, tomu se odpustí, kdo umírá, vstane k životu.

Amen.


Ztratíš-li nadpřirozený smysl života, tvá křesťanská láska bude dobročinností, tvá čistota slušností, tvé umrtvování hloupostí, tvá sebekázeň bičem a všechny tvé činy neplodné.

(Josemaría Escrivá)


Našeho břemene, ať zdá se nám jakkoli těžké, bát se nemusíme, protože Pán nám nenaloží více, než sami uneseme. A s láskou sneseme hodně...

(Ladislava Lopraisová)


Všecka řeč i krásná jest marná a prázdná, nepřistupují-li k ní činy. (Demosthenes)


Chovej se ke svým rodičům tak, jak chceš, aby se k tobě chovaly tvé děti. (Isokrates)


Otcovo sebeovládání je pro děti nejlepším poučením. (Demokritos)


Kdo nehrozí se činu, slov se nelekne. (Sofokles)


.....o vlastních dětech: „ Budou-li podobni mně, uživí je políčko, které mne dovedlo k tak velké důstojnosti, budou-li jiní, než jsem já, nechci být první, kdo by jim poskytl prostředky, z nichž by se jejich rozmařilost živila a rostla.“

(Fokion- athénský státník)


Nedovol jazyku, aby předbíhal rozum. (Cheilon ze Sparty)


Předsevzetí:

Jeden dospívající kluk si psal na papír svá předsevzetí. Byl skloněný nad stolem, zatímco maminka žehlila prádlo.

„Kdybych uviděl někoho, kdo se chce utopit,“psal kluk, „vrhl bych se hned do vody, abych ho zachránil. Kdyby někde hořel dům, zachránil bych děti. Při zemětřesení bych docela určitě neměl strach a vrhal bych se do trosek, abych zachránil ubožáky světa...“

Maminka: „Prosím tě, dojdi mi koupit kousek chleba.“ „Mami, copak nevidíš, že prší?“

Taková“chtěl bych“ a „kdybych“ v duchovním životě...Ale chci říct toto: jestliže jsi smutný z nenávisti , neštěstí a nespravedlnosti ve světě, neztrácej naději, ale něco dělej, třeba něco úplně malého pro zdánlivě nevýznamného člověka, který potřebuje třeba zrovna tvou pomoc. Určitě nemusíš spasit celý svět. Stačí být laskavý a pozorný ke svému bližnímu. Dělej alespoň něco malého.

Člověk je velký tím, že pociťuje odpovědnost. Odpovědnost tak trochu za osud lidí v dosahu své činnosti. (A. Saint-Exupery)


Rozdíl mezi konstruktivní a destruktivní kritikou je jasný – destruktivně kritizují ostatní nás, kdežto konstruktivně kritizujeme my je.

(F. Walsh)


Ti nejskvělejší lidé jsou ti nejskromnější. To jenom hlupáci potřebují o sobě mluvit, aby sami ve svých očích vyrostli.

(O.Pavel)


Je vlastností hlupáků vidět cizí chyby a na své vlastní zapomínat. (M.T.Cicero)


Nesnaž se převýšit ostatní, ale sám sebe. (M.T. Cicero)


Ať už děláte v životě cokoli, dělejte to dobře.

Člověk by měl svou práci dělat tak dobře, aby to nedokázal líp nikdo jiný- živý, mrtvý, ani ještě nenarozený. (M. Luther King)


Studna

V jedné islámské vesnici v Libanonu se malá skupina obyvatel stala křesťany. Tím se jim zavřely všechny dveře ostatních obyvatel vesnice. Křesťané už nemohli pobývat s ostatními na náměstí, pokuřovat a povídat si. Ženy už nesměly brát vodu z vesnické studny. Noví křesťané byli nuceni si vykopat na vlastní náklady svou studnu.

Jednou však vesnická studna vyschla a zůstala bez vody. A v této situaci křesťané pozvali své spoluobčany, aby přišli k nim a čerpali vodu z jejich studny. A udělali ještě víc – na všechny své domy pověsili cedulku, kde bylo napsáno:“Tady bydlí křesťané.“

Každý tak věděl, že v takovém domě nalezne pomoc a nabídnutou ruku.

„A konečně, bratři, buďte jednomyslní, plni bratrské lásky a zájmu o druhého, milosrdní a pokorní. Neodplácejte zlo zlem, nadávku nadávkou, ale spíše naopak přejte dobro. Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání. Neboť kdo chce mít radostný život a prožívat krásné dni, musí dávat pozor na svůj jazyk, aby neříkal nic špatného, a na své rty, aby nemluvily falešně. Ať se vyhýbá zlu, avšak koná dobro, ať hledá pokoj a usiluje o něj. Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje.



Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými.

(Přísloví 14, 21)


Žárlivost by nikdy neměla vyústit až v jakousi hořkost, že někdo jiný je lepší než já.

Spíš to může být hořkost z mé vlastní nedostatečnosti. (L.Smoljak)


Člověk je velký tím, že pociťuje odpovědnost. Odpovědnost tak trochu za osud lidí v dosahu své činnosti. (A. Saint-Exupery)


Pamatovat si kázání (příběh pro potěchu duše):


Jednou v neděli před polednem, když mladá žena právě myla v kuchyni salát, přišel k ní její muž a zeptal se jí:

„Mohla bys mi říct, o čem se mluvilo v dnešním ranním kázání?“

„Už si to nepamatuji,“odvětila žena.

„Proč tedy chodíš do kostela poslouchat kázání, když si ho nepamatuješ?“

„Podívej,drahý, voda omývá tenhle salát, a přece nezůstává v misce. A salát je přesto úplně očištěný.“


Není důležité pamatovat si všechno do puntíku. Ale je důležité nechat se“omývat“Božím slovem.


Odmítl jsem přátelství dvou lidí:

Prvního proto, že mi nikdy neřekl nic o sobě,A toho druhého proto, že se mnou nikdynemluvil o mně.

(Nicolas de Chamfort)


Přátelit se s kdekým je ke škodě, kdo však miluje, přilne víc než bratr.

(Přísloví 18,24)


Naše společnost žije v neustálém klamu. Chceme na veřejnosti vypadat co nejlépe. Klidně říkáme:“To jsem rád, že tě vidím!...Těším se na shledanou!...Ale ty máš hezké šaty!...“ A to říkáme lidem,které nemáme rádi, kterým bychom se raději vyhnuli, jejichž šaty se nám zdají příšerné.

Máme masku pro každou příležitost. Jedna maska pro přátele, jiná pro šéfa v zaměstnání, jiná ještě pro sousedy z domu, pro Boha…Ale jednou přijde ta chvíle, kdy skončí všechny komedie.


Skutečný přítel miluje v každé chvíli, stává se bratrem v každém trápení.

(Přísloví 17,17)


Přátelé jsou vzácní lidé, Kteří se tě zeptají, jak se ti daří, a počkají i na odpověď. (Anonym)


Síla myšlenky

Ať se ti to líbí nebo ne, tvoje myšlenky určují směr cesty, která se nazývá život. Máš-li mysl plnou úzkostí a pochybností,pak žiješ v jejich zajetí. Jestliže se považuješ za nešiku a neschopného, pak se tak i chováš. Řekni chlapci, že je hlupák, a on se jím stane. Nepodceňuj se. I když nenalezneš nikdy důkaz, přesto věř, že jsi daleko důležitější, než si myslíš. My všichni tvoříme část jednoho obrazu daleko většího, než jsme schopni uvidět, obrazu, který je jako celek neuvěřitelně krásný.


„Mějte se na pozoru před kvasem farizeů,tj. před pokrytectvím.Není nic zahaleného,co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého,co nebude poznáno.Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, a co jstešeptem mluvili v tajných bytech,bude se hlásat se střech.“

(Lukáš 12,1-3)


Je jedno zlaté pravidlo: Žijeme svůj život jen jednou. A proto nic neodkládejme, poskytněme hned-všechno dobro, které můžeme vykonat, každou něžnost,kterou můžeme někomu projevit. Nečekejme na později, nezanedbávejme to, protože nežijeme na světě dvakrát.